Jdi na obsah Jdi na menu
 

Větrník - větrný mlýn Třebíč

Větrný mlýn v Třebíči

Mlýn byl postaven v roce 1836 a nebyl postaven na mletí obilí, ale byl zařízený na drcení dubové nebo smrkové kůry pro výrobu třísla. Postavili ho majitelé místních koželužen, bratři Budischowští, když místní mlynáři pro výnosnější mletí třísla zanedbávali mletí obilí.

Stavba s průměrem u země 8 m je výrazně konická (na 10 m výšky se zužuje o 1,8 m). Celková výška je 13,5 m. Atypická je půlkulová šindelová střecha. Mlýn drtil kůru do konce 19. století, kdy jej nahradil výkonnější parní stroj. V roce 1929 již opuštěný a zchátralý objekt odkoupilo město a opravila jej na provizorní byty pro místní chudinu. V roce 1977 k výročí 700 let města byl mlýn opraven a doplněn o 4 železné lopaty.  Od roku 1977 je stavba sice v dobrém stavu, ale nevyužitá a nepřístupná.

Historie větrného mlýna v Třebíči.

V Třebíči již více jak 300 let fungovala rodinná firma Budischowských. V 19. století patřila k nejvýznamnějším podnikatelským rodinám. V roce 1833 přebírají firmu po otci Karlu Ferdinandu Leopoldu Budischowském jeho dva synové František a Karel.  V roce 1836 bratři společně postavili větrný mlýn na Kanciborku na mletí smrkové a borové kůry na tříslo. Důvodem stavby bylo, že třebíčští vodní mlynáři mletí nestíhali.

V roce 1845 je uvedeno v odhadním protokolu:

„Větrný mlýn je podobný kulaté věži. Je pevně postaven z tvrdého materiálu a rozdělen čtyřmi plochami z prken. Větrník měří 4 sáhy a 3 stopy a je 8 sáhů vysoký. Je v něm umístěno mlecí zařízení a pět párů tříselných stoup. Když se stojí u Větrníku, je po pravé straně vystavěna obytná budova, která je označena čp. 108…

Mlynářský mistr Jakub Jurda oceňuje mlecí zařízení a 5 párů pěchovacích stoup na 180 zlatých CM“.

V roce 1877, po smrti Františka Budischowského se novými majiteli větrného mlýna stali dědicové Jan Karel, František a Veronika.

V roce 1890 bylo větrníku přiděleno číslo popisné 190.

Mlýn fungoval asi 50 let, to znamená do devadesátých let 19. století.

V roce 1929 zakoupilo opuštěný mlýn měst Třebíč.

V roce 1932 je ve zprávě PÚ psáno:

„…bez stropů, pouze zbytky prohnilých trámů, zdivo dobré, omítka poškozena za západní straně, za 1. svět. války sloužil jako obydlí …“

Městská rada k obnově vnějšího pláště a zejména k rekonstrukci obytného interiéru přistoupila v roce 1932.

V roce 1933-35 byl mlýn upraven na tři provizorní byty (bydlení ale nuzné a zdravotně závadné).

V roce 1935 se ve zprávě PÚ uvádí:

„…střecha opravena, zdivo a omítky také, (nevhodné šedivé zabarvení nových omítek), uvnitř schodiště, podlahy a okna, objekt upraven na obytné místnosti pro chudáky“.

V roce 1958 byl mlýn zapsán do seznamu kulturních památek pod č. 25634/7-3174.

V roce 1977 se odstěhoval poslední nájemník.

V témže roce radnice byl mlýn k oslavě 700 let města z vnějšku opraven. Mlýn se dochoval v podstatě v původní podobě z roku 1836 – pouze 4 kovové lopaty byly dodány v roce 1977 nově, aby větrný mlýn opět vypadal jako větrný.  Tyto lopaty se poté krátkou dobu dokonce i otáčely pomocí elektromotoru. Od roku 1977 je však mlýn bez využití a pustne. Nejpodstatnější změna vzhledu je v tom, že původně měl v prvním podlaží dřevěný ochoz. Ochoz měl ryze technický význam v době funkčnosti mlýna, jeho uhnití a odstranění paradoxně mlýnu dodalo na důstojnějším vzhledu, kráse i dominantnosti.

Mlýn měl být původně celý dřevěný a měl být prapůvodně poháněn pomocí volů, nicméně k ani jednomu z toho nedošlo. Mlýn je postaven z kamene a cihel a byl poháněn větrem. Zvláštní je, že mlýn byl sice kvůli větru postaven v kopci, ale ne zcela na vrcholu kopce, ač se větrné mlýny stavěly na nejvyšších místech. Přitom tomu urbanisticky nic nebránilo, na vrcholu byly jen pole.

V červenci 2017 započala oprava dřevěné šindelové střechy a části dřevěného krovu. Z tohoto důvodu byla sejmuta i ocelové větrné lopaty mlýna. Střecha byla skutečně ve velmi špatném stavu neboť dřevo po desetiletí nikdo nepřetíral impregnací ani jinak nekonzervoval. Foto z opravy mlýna ze srpna 2017 přidány do fotogalerie.

V srpnu 2017 byla dokončena oprava střechy větrného mlýna a lešení bylo odstraněno. Bohužel, ocelové lopaty, které byly z mlýna sundány se na něj již nevrátili. Odstraněna byla i větrná kovová korouhev s letopočtem 1836. Škoda jen, že s pracně stavěným lešením nebyla opravena rovnou i vnější omítka mlýna, která by to již velmi zasloužila (omítka byla opravena až v roce 2020).

Město Třebíč od roku 2017 pátralo po původním vzhledu větrných lopat, aby vytvořilo co nejvěrnější repliku původního stavu. Spolek za starou Třebíč dodal radnici (p. Heřmanovi) na podzim 2017 některá historická zobrazení těchto větrných lopat a na podzim 2019 doporučilo radnici (p. Heřmanovi a památkové péči) i firmu, která se výrobou starých lopat větrných mlýnů zabývá. 

V roce 2020 pak došlo konečně k instalaci nových dřevěných lopat na větrný mlýn, které vychází ze starých zobrazeních. Lopaty jsou poháněny elektromotorem, takže se točí i bez vlivu větru. Městu Třebíč patří poděkování o zájem o tuto památku a vzornou péči.

Kritika

Bohužel Městu Třebíč patří i kritika. V témže roce 2020, kdy byla dokončena zásadní oprava větrného mlýna, totiž došlo i k zásadnímu znehodnocení jeho bezprostředního okolí. Hned vedle větrného mlýna totiž město Třebíč dovolilo v červnu 2020 postavit na volné a velice lukrativní parcele nový a velký dvoupodlažní objekt, patřící firmě D2 mont s.r.o. z Lomnice u Tišnova. V prosinci 2020 už objekt na místě stojí a svým vzhledem narušuje bezprostřední prostor této jedinečné památky. Zatímco firma bude mít úžasný výhled od mlýna na celou historickou Třebíč, z historické Třebíče už památný mlýn kvůli této novostavbě neuvidíte. Nebo přesněji řečeno výhled je z určitých úhlů už omezený nebo nemožný. K čemu jsou investice do vzácné třebíčské památky, když ji totéž město dovolí téměř zazdít. Opravdu se musí v Třebíči za pár korun do městské pokladny zastavět nejkrásnější a lukrativní místa v Třebíči, aniž by někoho na radnici zajímalo, že tím snižují hodnotu významných památek, v jejichž blízkosti se tyto nově postavená soukromá sídla bohatých či jejich komerční objekty nachází? Tím spíše ve městě proslavené zápisem do UNESCO.

O kauze vyšel článek v Horáckých novinách 14.1.2021, foto článku ve fotoalbu. Radnice výše uvedeným argumentům novostavby v blízkosti větrného mlýna v článku oponuje argumentací, že stavba vznikla na pozemku soukromého vlastníka a třicet let je vedena v územním plánu jako parcela stavební určená pro rodinný dům. Pak by se parcela na stavební musela proměnit hned po revoluci v tzv. ,,divokých devadesátkách,, kdy se ostatně děli mnohé velmi nestandardní věci a rozhodnutí. Během dalších třiceti let a při mnohých změnách územního plánu se nikdo nepozastavil nad tím, jak blízko větrníku pozemek pro budoucí stavbu stojí? Stavební povolení bylo stavebním úřadem vydáno až v roce 2020. A přestože se hovoří o rodinném domě, vypadá to spíše na budoucí sídlo firmy, tak se necháme brzy překvapit, zda nebyl porušen samotný územní plán a půjde opravu o rodinný dům.  

PhDr. Martin Herzán MSc.

předseda Spolku za starou Třebíč

Foto ve fotogalerii...