Spolek za starou Třebíč

Rozhovor s předsedou Spolku za starou Třebíč rok 2021

PhDr. Martin Herzán MSc. je zakladatelem Spolku za starou Třebíč. Procházím s ním ve slunečném srpnovém dni roku 2021 na Strážné hoře, která se tyčí nad Třebíčí a nabízí nádherný pohled na město. Při této příležitosti se ptám na několik zvídavých otázek. Jelikož jsme si hned v úvodu potykali, rozhovor se nesl v příjemné neformální atmosféře a někdy jsme se nechali unést i k hlubším tématům.

Martine, kdy Spolek za starou Třebíč vznikl a jaké měl tehdy ambice?

Letos, tedy v roce 2021, je to již šest let, co jsme se dali oficiálně dohromady, i když reálně nás tato témata s mnohými spojovala už mnoho let předtím. Jsme nezávislý spolek občanů - patriotů Třebíče, kterým leží na srdci historie města Třebíče, péče o historii města, historické i kulturní památky a historický, kulturní a duchovní odkaz Třebíče, který chceme zpřítomňovat generaci současné i těm budoucím. Stejně jako přiblížit dnešní generaci dřívější život a folklór Třebíče. Chtěli jsme být takovou dobrou duší města.

A daří se spolku být dobrou duší města?

Doufám, že jsme dobrou duší města. Jen jsem naivně doufal, že zůstane jen u této příjemné podpůrné činnosti. Místo toho musíme být i takoví strážci i bojovníci za hodnoty města. Protože i ve ,,městě dobrých přátel,, jak je Třebíči přezdíváno, někdy radnice přichází s tak podivnými a Třebíči neprospěšnými nápady, že se musíme ozývat a bránit historické památky i hodnoty našich předků.

Povíš nějaký konkrétní příklad?

Například hned jen jsme se dali dohromady, už tu byl nápad z Kraje Vysočina zlikvidovat historický nemocniční pavilon i s krásně zavěženou bývalou kaplí, která se jako dominanta tyčila přes sto let nad Třebíči. Chápu, že historický pavilon musel ustoupit novému, pokrok nelze zastavit a zvláště ve zdravotnictví je nutný. Ale nelíbí se mi, že se tu jen tak bez mrknutí oka a bez jakýchkoliv emocí zbourala ještě po 26 letech od pádu bezvěrného komunismu vysvěcená kaple s přinejmenším nádherně zachovaným kopulovitým zavěžením. Nebylo nám dovoleno ani na naše náklady zachránit tu kopuli, která by se dala krásně a smysluplně využít v rámci inventáře veřejného prostoru města. Vše bylo bezcitně a bez diskuze zlikvidováno jako za komunismu. Třebíčská radnice pro záchranu kaple nebo alespoň jejího zavěžení neudělala i přes naše výzvy nic. Tehdy jsem si uvědomil, že i v tak krásném městě dobrých lidí nestačí pouze hodnoty vytvářet, ale je nutné je také bránit.

Jsi potomek slavného a starého třebíčského rodu Herzánů, který velkou část staré Třebíče postavil včetně významných staveb, nakolik to ovlivnilo právě tvůj vztah k ochraně historie Třebíče.

Samozřejmě, že mě to hodně ovlivnilo. Ale i kdybych se do Třebíče přistěhoval v 70. či 80. letech, kdy přišla do Třebíče velká vlna nově přistěhovalých občanů z různých částí republiky kvůli stavbě a začátku provozu Jaderné elektrárny Dukovany i rozšiřování místních podniků, stejně bych se do Třebíče zákonitě zamiloval. Hovořil jsem i s mnoha lidmi, kteří sem přišli odjinud za prací či se do Třebíče přiženili nebo přivdali a přestože tu třeba bydlí v paneláku na sídlišti, nedají na Třebíč jako město dopustit a jen těžko by se odtud stěhovali pryč.

V Třebíči jsi také sázel nebo sázíš stromy?

V Třebíči jsem jich vysadil mnoho, ale konkrétní místa uvádět nebudu. Všude se najdou lidé, které hrozně dráždí, když někdo dělá něco nad rámec svých povinností, dobrovolně a za své peníze. Připadají si pak méněcenní, že si hraju na něco více, a když oni nemají to odhodlání něco tvořit, tak o to více podrážděně ničí díla druhých. To je taková národní povaha obecně. Jak někdo vyniká, dav mu okamžitě podrazí nohy, aby šel zase tupě s davem a tento dav se nemusel stydět, že nedělá tolik co obětavě ten jedinec. Mám s tím bohaté zkušenosti, proto už se ani pokorně ničím nechlubím, protože dav jakékoliv ocenění mé práce bere pouze z pohledu závisti a poměřováním zásluh. Prostě dělám smysluplné a užitečné věci ve svém volném čase, za své peníze a naplňuje mě to, nemusím se tím chlubit ani se za to někomu zpovídat, tečka.

Ještě se zeptám z jiného soudku. Napsal jsi mimo jiné i knihu Třebíč ve spárech StB, tuším, že to bylo v roce 2012 a měla obrovský úspěch, plánuješ ještě nějakou knihu o Třebíči?

Ano, bylo to v roce 2012 a byla brzy beznadějně vyprodána. Tehdy se ta kniha věnovala historii Třebíče v letech 1945-1990, což bylo téma tehdy nezpracované a mě samotného velmi zajímalo. Je pravda, že připravuji už několik let další knihu o Třebíči a její historii, která bude originální a velmi čtivá, ale na její vydání si musíme ještě počkat.

V letošním roce 2021 jsi umělecky zpracoval a nechal vydat na vlastní náklady pamětní eurobankovku s motivem Třebíče. Mnohá jiná města už ji dávno měla, v Třebíči jsi s tím přišel až ty?

Ano, připadalo mi to jako povinnost zviditelnit tak krásné město, jakým Třebíč je, na Evropské úrovni.  Jako ústřední motiv jsem zvolil dvě historické stavby, které považuji za Třebíč stěžejní a nejdůležitější – tedy baziliku a městkou věž u kostela sv. Martina. Bankovku jsem nechal vytisknout až v Itálii v nákladu 2500 kusů a i mezi sběrateli v Evropě měla velký ohlas. Dnes už k prezentaci města nestačí nechat vyrobit pár potištěných hrnečků, triček a propisovaček nebo vyrobit dřevěné a nalepovací turistické známky, je třeba sledovat i moderní trendy. A v celé Evropě města začala od roku 2015 tisknout své pamětní eurobankovky. Tady se k tomu nikdo neměl, nikoho jsem nechtěl přemlouvat a doprošovat se, tak jsem do toho šel sám s požehnáním našeho Spolku za starou Třebíč.

Co plánuješ v Třebíčí dále?

Mnoho věcí. Konkrétně již mnoho let sbírám veškeré pamětní odznaky a hlavně medaile, které byly v historii vyraženy s námětem Třebíče. Ty medaile byly dělány často za účelem významných událostí v Třebíči nebo významným třebíčským osobnostem, a tudíž jsou nositeli nejen významných historických informací, ale jsou to i sama o sobě krásná umělecká díla a často i od významných umělců. Napadlo mě jednou udělat v Třebíči výstavu, která by mohla mít název ,,Třebíč na starých medailích,, a jednou bych tuto sbírku třeba i věnoval muzeu v Třebíči. Mám již desítky kousků, nejstarší mám zatím z roku 1904. Má-li někdo jakoukoliv medaili s námětem Třebíče nebo třeba jen nápisem ,,Třebíč,, může se ozvat.

Díky za rozhovor, Martine a přeji hodně sil do další činnosti tobě i Spolku za starou Třebíč.

-jivid-

21. srpna 2021

Třebíčský stavitel Jaroslav Herzán ukazuje počátkem 50. let 20. století svým vnukům krásy Třebíče ze Strážné hory (u Kostelíčka)